Lokalizace

Dva vstupní otvory jeskyně leží v prudké křovinaté stráni, jihovýchodně od vrchu Javorka (384 m n.m.), nedaleko obce Karlštejn.

Základní údaje

Popis jeskyně

Vstup do jeskyně tvoří dva vchody ležící ve spádnici nad sebou. Horní vchod (26-001) byl dříve nazýván Liščí díry (později také Na Javorce I a Na Jarnici I) a spodní vchod (26-002) byl zprvu označován jako Radvanská jeskyně, později také Na Javorce II a na Jarnici II.

Horní vchod je tvořený úzkou plazivkou, která po 10 m ústí do komínovité prostory 2 x 2 x 5 m. O 30 m níže ležící dolní vchod jeskyně pokračuje úzkou, Kutnohorskou chodbou do menší prostory 4 x 2 x 1,7 m. Zde se jeskyně rozděluje. Nachází se zde Digitální­ propast a Karakorum, která pokračuje směrem do masivu kopce. Další popis uvádí Dragoun (2005, 2006).

Geologický a karsologický popis (K. Žák)

Jeskyně, tak jak ji známe dnes, vznikla propojením původně nezávislých jeskyní 26-001 Na Javorce I (původně nazývaná Liščí díry) a 26-002 Na Javorce II (původně jeskyně Radvanská). Pro propojený systém postačuje užívání jednoho jména jeskyně Na Javorce (v poslední době nazývaná také Pod Javorkou, to aby to tvůrci soupisů jeskyní a úředníci neměli tak jednoduché). Pro propojený systém by se mělo užívat číslo jeho nejvyšší části před propojením, tedy 26-002.

Jeskyně Na Javorce je morfologicky složitá jeskyně s vícestupňovým vznikem. Je vytvořena ve vápencích spodního devonu, v blízkosti hranice lochkovského souvrství a pražského souvrství. Vrstvy vápenců zde upadají skoro vertikálně a mají směr zhruba východ-západ (80° až 85°). Posloupnost vrstev vápenců v prostoru jeskyně (od podloží do nadloží, tedy ve směru od jihu k severu) je:

• lochkovské souvrství, vápence kotýské s rohovci
• lochkovské souvrství, poloha čiistých vrstevnatých vápenců bez rohovců, odpovídající dříve uváděným „spodním vápencům koněpruským“, v této poloze je nejvíce jeskynních prostor
• pražské souvrství, pestré vápence loděnické s malou mocností
• pražské souvrství, vápence dvorecko-prokopské, vystupují na povrch několik desítek metrů severně od jeskyně, přímo v jeskyni zatím zjištěny nebyly

Vápence jsou v prostoru jeskyně porušeny dvěma systémy poruch. První z nich představuje několik souběžných, šikmo k západu ukloněných poruch, druhý systém je vytvořen několika mohutnými, souběžnými, téměř vertikálními poruchami zhruba směr sever-jih (směry v rozmezí 155° až 180°). Tyto vertikální zlomové struktury vytvářejí dohromady mohutné, silně porušené pásmo o šířce několika desítek metrů. Na některých zlomech tohoto vertikálního zlomového pásma je zřetelně patrný vodorovný posun, východní bloky jsou vždy posunuty k jihu, západní bloky k severu. Celková amplituda posunu na všech těchto strmých zlomech dohromady je podle geologické mapy zhruba 100 m. Jeskynní prostory sledují oba systémy poruch jak ukloněné, tak i strmé. Nejpříznivější pro jejich vývoj jsou průsečíky obou zlomových systémů.

Strmé, zhruba severo-jižní poruchy druhého z obou systémů vytvářejí hlavní vysoké a úzké prostory nově objevených částí jeskyně. Jsou často provázeny mohutně vyvinutou, hrubozrnnou kalcitovou žilovinou, s hojnými krystalovými dutinami. Do systému ukloněných poruch proniká kalcitová žilovina jen místy a méně významně. Na strukturách, které jsou směrově více stočeny na SSZ, se zdá být žilného kalcitu méně než na strukturách blízkých směru S-J. Žilný kalcit je velmi hrubě štěpný, barevně pokrývá škálu od bílé přes žlutou a hnědou až do červené, podle zastoupení druhotných minerálů železa. V nově objevených prostorách je výskyt původních krystalových dutin větší, než bylo v části jeskyně známé v roce 2003. V některých partiích jsou velkými kalcitovými krystaly pokryty na obou stranách dutiny průlezné velikosti a můžeme zde tedy bez obav hovořit o původně tektonicko-hydrotermální jeskyni, přemodelované pozdějšími procesy. Velké krystaly na stěnách těchto dutin v nově objevené části jeskyně jsou často zonální, s nízkými klenci na povrchu, s vývojem podobným krystalům studovaným Cílkem a kol. (1994) z hydrotermálních dutin v oblasti lomu Alkazar. Časové zařazení této hydrotermální činnosti neznáme. Mohlo se jednat i o více stadií oběhu horkých nebo teplých roztoků. Tato fáze vzniku jeskyně nebyla spojena s příliš výraznou korozí vápenců, spíše jen s tvorbou kalcitu na stěnách dutin, které převážně vznikly tektonicky, tedy vzájemným posunem nerovných zlomových ploch po sobě. K pohybům na poruchách došlo ještě i po vytvoření kalcitové žiloviny a některé partie mají řícený charakter.

Další výrazná fáze vzniku jeskyně je spojena s činností třetihorních řek, což dokládají světle zbarvené třetihorní písky a jíly zjištěné již ve dříve známých částech jeskyně. Vody třetihorních řek pronikaly do jeskyně zejména podle struktur prvního zlomového systému, tedy podle zlomových ploch mírně ukloněných k západu. Koroze říčními vodami nepochybně probíhala v plně zaplavené oblasti, ve freatickém režimu. Korozní kanály mají měkké oblé tvary s častým výskytem slepých, nahoru směřujících výklenků a komínků. Jemné třetihorní říční písky byly zjištěny nejhlouběji v jeskyni v počvě ukloněné chodby před vertikální částí Valentýnka. Vody způsobující korozi se však nepochybně dostávaly dál a mezi jednotlivými staršími vertikálními dutinami vytvářely zkratky charakteru úzkých kanálů s oválným nebo kruhovým průřezem. Kalcitová žílovina vytvořená v dřívější fázi vývoje jeskyně odolávala korozi říčními vodami lépe než vápenec a místy tvoří vypreparované kalcitové žíly zajímavý typ výzdoby. Korozí obnažené kalcitové žilky vytvářejí místy typický „boxwork“ (lišty síťové), pravděpodobně se jedná o nejlepší výskyt síťových lišt v Českém krasu a možná i v ČR (dále se vyskytují například v Kalcitové jeskyni na Chlumu u Srbska). V jeskyni byly nalezeny předčtv rtohorní červeně zbarvené vrstevnaté paleokrasové sedimenty, tvořené převážně druhotnými minerály železa. Zatím však nebyly zjištěny v původní pozici, a známe je jen jako volné bloky v mladších výplních komínu.

Po zaříznutí údolí Berounky se jeskyně již dostala nad hladinu podzemní vody, kde je bez větších změn a dalšího vývoje izolována po celé čtvrtohory. Kromě vzniku nehojné krápníkové výzdoby (hlavně v Digitálním komíně) se během čtvrtohor v jeskyni ukládaly jeskynní hlíny splavované srážkovými vodami z povrchu. Skapové vody jsou místy i hluboko pod povrchem zřetelně agresivní a nápadně korodují vápenec (řeba v nové prostoře Zubatá). Z nově nalezené části lze uvést ještě pěkný výskyt jehlicového aragonitu. Nejmladší holocenní sedimentace, provázená archeologickými nálezy ze vstupních partií spodního i horního vchodu, byla již vícekrát v publikacích zhodnocena a zde její popis neopakujeme (viz přehled v článcích ve Speleu 37).

Po stránce geologické a karsologické představuje jeskyně Pod Javorkou unikátní doklad vícestupňového vzniku jeskyní Českého krasu. Je jedním z nejlepších příkladů vazby jeskynních prostor na tektonické struktury v rámci celého Českého krasu a umožňuje studium vztahů mezi hydrotermálními procesy a pozdějším normálním krasověním. Z hlediska dalšího průzkumu se jako nejnadějnější jeví jednak pokračování směrem do hloubky, nebo směrem k povrchu podél některých najnápadnějších vertikálních puklinových prostor. Z hlediska směrného se po analýze geologické situace zdá být nejnadějnější směr chodeb vedoucích k severu, např. v části Kravál.

V jeskyni probíhá v současné době intenzivní speleologický průzkum a technické zabezpečení, které zajišťuje pracovní skupina Babyka.

Jeskyně získala ocenění ČSS - Objev roku 2006 v ČR.

Další informace o jeskyni

Mapa jeskyně byla zpracována v programu Therion. Pokud tento program používáte, je možné si zde stáhnout soubor k prohlížení v programu Loch 3D viewer, který je součástí instalačního balíčku Therion. V tomto programu si můžete prohlížet model jeskyně z různých pohledů a přiblížení.

Historie výzkumu

Literatura

Fotografie: Wabiho propast, Propast Dvě tlamy, Pizolity - J. Novotný